.

Hrdinsví a hrdinové

Head Administrator Colek - Hrdinsví a hrdinové [ 13.5.2011 ]

Od počátku věků lidské národy tvoří příběhy. Příběhy o hrdinech, příběhy o dobrých skutcích, příběhy o věcech vhodných oslavování. Ale cože to vlastně oslavujeme? Nazýváme hrdiny mocné osobností, skvěle ovládající umění boje. Kolikrát vlastní božské nebo magické artefakty a jsou zpravidla v doprovodu nějaké vyšší moci. Co takhle na to jít z druhého konce? Z toho správného.
Hrdina je ve své podstatě člověk*, konající nebo již vykonavší hrdinský čin. Co je potom vlastně ten hrdinský čin? Sebeobětování, riskování svého zdraví, svého života ve jménu nějakého "dobra". Dobro je silně relativní pojem, je zpravidla dáno výchovou a právě těmi příběhy, o kterých jsem psal v prvním odstavci, proto to rozebírat nebudeme a vlastně pro definici hrdiny to není podstatné. Pro nás je hrdina jednoduše ten, kdo koná ve jménu toho našeho dobra, tím nemam na mysli naše blaho, i když u spousty lidi tyto pojmy splývají, ale naše ideje a představy o tom, co dobro je a co není.
Proč se za hrdinství považuje sebeobětování (ve prospěch nějakého dobra) a ne obětování toho nejdražšího, co ten hrdina má. Ba naopak, hrdina často bojuje za to, co je jemu nejdražší a je tedy logické, že je za to ochoten položit svůj život, který mu už tak cenný nepřijde. Anebo je pro nás právě hrdinstvím milovat něco jiného víc než svůj život? Hrdinové často bojují bez ohledu na svá utrpení za svou lásku k milované (/milovanému), přátelům, rodině, vlasti. Pod tou vlasti se může schovávat jak patriotismus tak i ta rodina, přátele a milovaná. Nebo ta láska k vlasti přesně tou láskou k blízkým, jenž v té zemi asi žijí je?
Ale co potom s těmi hrdiny, jenž bojují za slávu a peníze? No dobrá, ti, co bojují za peníze, se občas stanou obdivuhodnými ale nikoli ne hrdiny. Co tedy s hrdiny, kteří bojují za slávu? Pro takové se hrdinský čin stává obchodem - vykonej dobro a budeš za to oslavován a nejspíš dostaneš i nějaké peníze. Mně se to zdá jako velmi zajímavá práce, poznáte svět, neznáte stereotyp, pořád se v něčem zdokonalujete, a i když jste za to občas mizerně placen tak ten obdiv lidi za to stojí ne? Nevím nic o tom, že by nějaký hrdina šel konat dobro jen tak z hecu pro dobrý pocit. Možná mi uniká, teď si to přesně nepamatují, že snad všichni hrdinové, co na začátku příběhu bojují za slávu a peníze, později musí učinit rozhodnutí, zda budou bojovat pro nějaké dobro bez ocenění toho skutku - to je ten tragický filmový moment se záběrem na obličej našeho hrdiny kdy ho něco nebo někdo přesvědčuje k dobrému úkonu, a právě po tomhle momentu se pro nás ta postava stává opravdovým hrdinou.
Celkem mě tyto úvahy vedou k tomu, že pro mě nebude hrdinou Herakles s božskou krví, ne Gotrek Gurnison jehož představa o hrdinské smrti by se dala přirovnat hrdinskému skoku z kilometrového útesu a roztřídění odpadu na plasty, papír a sklo za letu, ne Legolas, co zabijí své nepřátele po tuctech. Obdivujme tyto postavy za to, jak jsou drsný, jak zabíjejí nepřátele aniž by se zapotili a ušpinili, nebo za to jak jim naskočí žíly při plnění fyzicky nemožných úkolů. Ale pravým hrdinou pro mě bude rohanský sedlák co má za zady úkryt se svoji rodinou a místo toho, aby utíkal a prodlužoval svůj život, jde, bez umění šermu a jakýchkoli zkušenosti a jenom s pocitem povinnosti, zabit toho zatraceného oplechovaného skřeta. Dobře ví, že jenom umře a jeho jméno nebude psáno do knih vedle jména Aragornova. A! Pocit povinnosti! Na tom něco bude, hrdina musí cítit, že to, či ono, musí vykonat. Často si uvědomuje, co ho ten čin bude stát, ale přesto ten pocit povinnosti musí být silnější než strach z toho nepohodlí (bolest, hlad atd. považují za nepohodlí). Chovám větší obdiv řadovému vojáku, bojujícímu za svou vlast a ne za žold, než k rytíři v nejlepších zbrojích, k obyčejnému rebelovi jenom s laser-gunem, než k mistru jedi. Koneckonců, takový trojský voják ve válce za svou zemi ztratí toho mnohem víc a získá mnohem méně než nějaký Achilles.
Hrdinou je tedy ten, kdo se vzdá svého pohodlí pro pohodlí někoho jiného a to ještě v rámci naších představ o dobru. Napsáno hodně zjednodušeně, ale myslím, že správně.
Dobrá, dobrá, jsme fantazáci a v mocných větách si libujeme, takže ta poslední bude jiná. Hrdinou je ten, kdo se ztrhanou kůží prodírajíc trním tvoří cestu jinému.

*Samozřejmě to nemusí být jenom člověk ale v podstatě úplně cokoliv, ať už polobůh, netvor nebo obyčejný kámen, pokud to autor správně podá. ("A balvan se teď rozhodl a svalil se z útesu, věděl, že dole se roztříští na spoustu malých kamínků, ale přesto byl odhodlán zabít vyslance pekel, projíždějícího pod kopcem…")
30.09.2011 21:13:06
Colek
Přidat příspěvek***





Copyright © 2009 - 2011 - 717.cz, s.r.o. | |

Name
Email
Comment
Or visit this link or this one